Pomájová zábava třetí a poslední část.
Můj deník
Psal se rok 2018, neděle 19.5. Čas 00:00
Tak jsi se dočkal! Dnešním dnem přichází třetí a zároveň poslední díl příběhu, který je podobný těm mnohým, je to příběh, ve kterém jsem na Pomájové akci v jedné vesnici u Kolína, zde se dozvíš, jak dopadne debata o Andělích a taky co jsem dělal při různých situacích.
Proto ještě, než se vrhneme na čtení dál, dovol mi, tě pozvat na právě chystanou akci pro muže, chop šance jak to jen půjde.
Obě odpovídají, že každý máme svého anděla. Paráda, holky často věří na tajemno a paranormální jevy. Už jsem obklopen otázkou, proč se ptám, na to však neodpovídám. ,,Máte tady někde kašnu s vodou? Protože vám andělé chtějí něco vzkázat a já to cítím v rukách, až mě to svědí.” Odpovídají mi, že tu mají jedině potok. Nevadí, domluvíme se, že se za pět minut sejdeme v malé hospůdce, která je součástí kulturního domu. Odvádím je ke stolu a pak si sám jdu pro svou brašnu, kterou mám pod stolem. Než se však odeberu do hospůdky, kde je klid, přisedám si ke stolu a kecám s chlapama.
Uběhlo zhruba pět minut, zvedám se a beru si z tašky malou brašničku, ve které se nachází pár speciálních věciček. Jdu do hospůdky, sedí tu pár štangastů, včetně postarší dámy. Holky už mám v zádech. Volím místo, beru je do pravého rohu v místnosti, sedím u zdi. Barča si přisedla po mé pravici a Magda si sedla naproti. ,,Tak, teď potřebuji vodu na to, abych vám řekl, co vám andělé chtějí vzkázat.” Zvedám se od stolu a jdu k pultu, kde je vysmátá barmanka. Ptá se mě, zda si dám pivo a já ji žádám o popelník. 
,,Ale tady se nesmí kouřit.” Odpovídám jí, že to vím, jen potřebuji popelník a do něj trochu vody. Měla na čele hodně otázek, když jsem jí pověděl, že cítím z ruky a vnímám energie. Pak mi už bez otázek a s úsměvem podává popelník s vodou. Výherně odcházím ke stolu. Než tam dojdu, těch pár jedinců, co tu pijí zlatý český nápoj, se mě ptají, zda se mohou dívat, jak budu kouzlit. Říkám jim, že to nejsou kouzla, ale energie, usmějeme se na sebe vzájemně. Přisednu si ke stolu, ostatní napjatě koukají. ,,Takže holky, právě zjistíme, co nám chtějí andělé povědět.” Hrábnu během těch slov do své malé brašničky a vytahuji čistě bílý papírek. ,,Zde mám čistě bílý papírek, klidně si jej prohlédněte.” Podávám jim ho, obě si jej poctivě prohlíží a nenachází na něm nic zvláštního. ,,Za pomoci vašich rukou, vody a tohoto papírku nám naši strážní andělé řeknou, co máme dělat. Vložím Barče lísteček do dlaně, pak ji na dlaň pokládám svou a Magdy dlaň. Říkám: ,,Právě teď se musíme soustředit na energii a na zprávu, co nám chtějí andělé sdělit.” Potichu čekáme několik desítek vteřin, pak žádám, aby Barča pomaloučku vložila lístek do popelníku s vodou. Čekám až je lísteček dostatečně mokrý. ,,Tak a teď si jej dej do dlaně společně s 
Magdalenkou a mějte ho v dlaních, dokud vám neřeknu.” Podávám jim na jejich dlaně i svou a snažím se přenést energii ze svých rukou do lístečku. Po zhruba minutě povídání jim řeknu, tak a teď se podívejte na lísteček. Obě koukají na lístek. ,,Ono tam je fakt něco napsaný.” Snaží se vyluštit vzkaz. Jen se snažte a vyluštěte to, řekl jsem jim s pokřiveným úšklebkem. Po velice krátké době už obě holky ví, co tam je napsané.
Ani se neptají a obě mě objímají. To obejmutí, cítit vůni další bytosti, to pohlazení a propojení energií, to je to, kdy se cítím vždy být šťastný. Bohužel mi toto chvilkové kochání pokazila otázka z obecenstva. “Jak jsi to udělal?” To víte, energie, nikdy nevíme, co nám naši andělé řeknou. Pak následovalo několik zvědavých otázek od holek jako jak jsem to udělal, proč to tam je tak napsané, určitě jsem to napsal já, bla bla. 🙂 Pak už nezbylo než sedět a povídat si historky. Během povídání jsme se rozhodli si objednat pizzu. Teď už fakt nevím, jestli jsem ji objednával já nebo Barča či Magda, ale na tom nesejde. Za hodinku nám přivezou jednu obří pizzu. Paráda, než nám ji přivezou, šlo se tančit. Tentokrát jsem měl u sebe obě a tančilo se, blblo se.
“Haló, pizzař, vezu vám tu pizzu.”
Dovol mi tě pozvat na skvělou akci, na téma sebevědomí.
Šli jsme pro pizzu, neplatil jsem ji celou jen já, každá přispěla.
Protože se už Pomájová zábava blížila ke konci, šli jsme si společně ve třech sníst pizzu, ideální místo bylo někde za kulturním domem, kde byla na málo osvícené stezce lavička. Zde se jedlo a pořídilo se pár nezdařených fotek.
Jedlo se a smálo, bylo docela chladno. To pro holky není nikdy moc příjemné. Má to velký vliv na jejich emoce. Až takové, že Barča už šla domů. Objali jsme se, dali si pusu na tvář a rozloučili se.
Magdalenka už musela jít taky. Byla jí zima, a tak jsem jí půjčil kabát a doprovodil domů. Když jsme došli k jejímu domu, tak mi vrátila kabát a na rozloučenou jsme se objali. Pak jsem už musel jít na vlak, tak jsme si ještě vyměnili telefonní čísla, kdybych se ztratil v mnoha uličkách jejich vesnice.
A JAK JE TO TEĎ? Scházíme se spolu stále, ostatně to sám vidíš na fotkách. To jak to bude dál nikdy nikdo neví, ani já ne. Pamatuj, že přátelé
a čas odcházejí. Nicméně sám jsem za ty společné zážitky velice vděčný a do konce svého života na ně nikdy nezapomenu. Ony určitě také ne 🙂
Chceš taky být skvělým mužem, který pozitivně myslí a je naladěný? Věř, že se ti to nepodaří, pokud se budeš otáčet za každou sukní. Nejdříve je třeba zamyslet se nad sebou a promyslet si co od života vlastně chceš. Pak je tu druhá možnost, přihlásit se na právě nastávající
akci v Praze, která se koná v tomto roce 2019, tam se dozvíš odpovědi na své otázky.
I díl: Buď magickým mužem. II díl: Inspiruj se mým příběhem.
