Jak začít oslovovat slečny? Co vám bráni oslovit půvabné pohlaví? Když napíší, že je to strach z odmítnutí, co dotyčná žena řekne, nebo vás uvidí kamarád/kamarádka při pohoření s dívkou na ulici čí v klubu. Nemám pravdu? Začátky jsou kruté, když jste dívky vůbec neoslovovali. Znám ten pocit, první oslovení holek, před vlakovým nádražím, bylo mi asi 15 – 16 let. Nechal jsem se od kamaráda vyhecovat ať jdu za holkami. Každým krokem blíž a blíž jsem cítil vetší a větší strach a netušil co říct. Nic jiného mě nenapadlo, vychrlil jsem ze sebe „ Ahoj, já jsem Martin“. Chvilku jsme se bavili, ale víc nic. Zde je od Davida jedno video, jak překonat strach z oslovení . Ptáte se, jak začít oslovovat něžné pohlaví? Je to jednoduché, vyrazte mimo své město, bavte se s lidmi. Chlapi upřímně vám řeknu, že ve svém blízkém okolí je to složité, nevím a netuším proč. Možná, že se člověk stýká se starými kamarády, kteří znají jeho starou osobnost a nedovolí prorazit jeho novému já. Dnes vám ukáži, jak začít oslovovat slečny, tak že vyrazíte mimo své město.
Není nic jednoduššího než vyrazit někam na výlet, seminář jen tak se s někým pobavit. Osobně upřednostňuji, když vyrazím za dvojím účelem. Vzdělání, poznání nového města a oslovení dívek. 😉
V sobotu jsem měl naplánován seminář v Brně, jak začít podnikat. Den předem mi pracovní vytížení nedovolilo, abych si vyhledal cestu na místo konání z nádraží, a nenachystal jsem si věci. Co více si člověk může přát? Nastala ideální situace, jak se dostat z bodu A do bodu B tím, že se zeptám na cestu. Hlavní prioritou bylo zeptání se na cesty slečen, jak bych se mohl dostat do bodu B. Nejednodušší bylo se zeptat na cestu na nádraží, kde je spousta lidí. Doporučovali mi ať jedu tramvají, že budu mít rychlejší a pohodlnější cestu, na druhou stránku jsem měl spoustu času a raději jsem zvolil cestu po svých nohou. Dotyčná v trafice mě nasměřovala a já vyrazil. Za prvním rohem budovy jsem „nevěděl kudy jít“ a zeptal jsem se dvou chlapů kudy jít. Pánové byli vstřícní, měli část cesty stejné a vzali mě s sebou. Aby nebylo moc ticho, člověk působil kamarádsky a nebyl zamlklý, chtělo to prohodit pár zdvořilostních frází.
Pár vět pro inspiraci, jak zahájit rozhovor:
Já: „Kam směřujete pánové tak brzo ráno?“
Jeden z mužů: „Do práce, moc se nechce.“
Já: „Včerejší večer byl náročný?“
Jeden z mužů: „Včera přišel člověk v pohodě, ale ta sobota je vhodnější prožít i jinak“
Já: „Co plánujete na večer?“
…
Po této otázce jsem dostal pár tipů kam vyrazit, co lze podniknout a kam se podívat. Nakonec se naše cesty rozdělily. Samozřejmě jsem tuto metodu opakoval několikrát s dívkami, než jsem dorazil na místo semináře.
Mezi rezervací místa na semináři a zahájením jsme měl zhruba dvě hodiny. Vyrazil jsem prozkoumat blízké okolí, najít nějakou kavárnu, obchod, něco k jídlu. Primitivní věc, stačí se zeptat kolemjdoucích.
Hledal jsem obchod a stačilo zastavit první slečnu a zeptat se na nejbližší Billu, nebo něco tomu podobnému. Navíc v Brně se konal běžecký den, hned bylo na co navázat. Jeden z rozhovorů:
Já: „Ahoj, prosím tě, kde bych našel obchod?“
Slečna: „Jeden obchod je tamhle za rohem“
Já: „Super, díky a jedna věc, co se tady koná? Všude zátarasy nikde se nedá dostat?“
Slečna: „Nevím, ale zdá se mi, že dnes se pořádá maraton“
Rozhovor pokračoval na téma dění v Brně a maratonu. Hodlal jsem debatu rozvíjet a pokračoval ladně změnou tématu: „Jak se máš?“. Cítil jsem, že nejeví velký zájem pokračovat, tak jsem pomalu ukončil debatu, rozloučil se a popřál krásný den.
Došel jsem k oblasti, kde se obchod nacházel, neviděl jsem ceduli: zde je obchod. Proč se nezeptat kolem jdoucí.
Já: „Ahoj, prosím tě tady by měl být poblíž obchod, nějak ho nevidím“
Dívka: „Kousek jsi přešel, 10 metrů zpět.“
Já: „Jsem slepý, tak velká cedule a nevidím ji.
Dívka: „Stane se, že člověk přehlídne něco tak velkého.“
Já: „Jak se máš při sobotě a krásném dni?“
Dívka: „Skvěle“
Já: „Co máš v plánu?“
Naše debata pokračovala, jak jsme šli směrem k mému cíli. Zastavili jsme se před vstupem do obchodu a prohodili pár slov. Ze slečny jsem vycítil, že by chtěla pokračovat, třeba mě poznat a já ji. Očividně jsem ji zaujal a stačilo pouhých pár minut a deset metrů k obchodu. Bohužel jsem věděl, že večer už musím být doma. Byla to škoda. Slečna byla sympatická a dalo se s ní povídat.
Nakoupil jsem a pak dostal chuť na kávu. Co je nejlepší na tom, když nevíte, kde je dobrá kavárna? Stačí se zeptat. Studentka s batůžkem, která šla rychlým krokem, proč ne, zeptám se.
Já: „Ahoj, prosím tě nevíš, kde je dobrá kavárna a podávají snídani?“
Studentka: „Promiň, nestíhám a dost spěchám.“
Nenechal jsem se lehce odbýt: „Nejsem z Brna a vůbec to neznám a jsem dost hladový“. Dívce jsem naznačil ať kousek popojdeme na kraj chodníku, abychom nepřekáželi jiným chodcům. Nic ji nebránilo, aby mi pomohla s nalezením zajímavé kavárny. Věnovala mi několik málo minut a chvíli jsme se spolu bavili o Brně.
Po šálku kávy jsem zamířil na seminář. Na takovýchto akcích se opravdu dá seznámit se spoustu nových lidí, pobavit se na dané témata, nechat se inspirovat tím, co dělají, jaký mají život. Co jsem se dozvěděl, bylo prostě wau. Seminář skončil, hurá domů. Samozřejmě aby člověk neotálel, tak na zpáteční cestě nekonverzoval a cesta utíkala rychleji.
Pár slov na závěr. Vyrazte ven, mimo své město, udělejte si výlet s drobným plánem, co chcete navštívit a ptejte se lidí na cestu. Při rozhovoru se ptejte, jak se mají, co se dá ve městě dělat, …
Jeden příběh, pro inspiraci z mých cest. To nejsem na konci, co teprve Olomouc, Praha, … Líbil se ti článek, chceš číst další typy, jak vést delší rozhovory. Sdílej tento článek nebo jen dej LIKE. Jestli, že chceš vyjádřit svůj názor, napiš mi komentář.
