I když je velice nepříznivé období a odložil se náš boot camp ženských srdcí z důvodu řádění koronaviru, nedalo se nic dělat. Maximálně se v Praze projít po okolí, nezdržet se na moc dlouho a co nejdříve odjet. Dnešní článek je takové příjemné odlehčení situace, která je teď docela nepříznivá na osobní seznamování, návštěvu kin, divadel a různých kulturních záležitostí. Přestože teď slýcháváme jak se počet nakažených koronavirem v ČR pomalu zvedá, chci se ti svěřit se svým zážitkem, který se stal 12.3.2020 v Praze v mekáči.
Zapni si tedy písničku, ponoř se do krátkého příběhu který se stal nedávno, a může být pro tebe motivací k seznamování, a kdo ví, třeba si to rozmyslíš a účastníš se akce, která tento víkend byla zrušená z důvodu ohrožení koronavirem. Odkaz zde.
Tak už nebudem zdržovat, informací o koronaviru naleznete všude dost. A teď k tomu, jak jsem poznal velice sympatickou blond dívku z Prahy.
Píše se datum 12.3.2020
Čas kolem 19:00. Za hodinu kvůli nařízení státu zavřou všechny krčmy, restaurace a další podniky, nemluvě o nočních klubech.
Kráčím s Mončou do obřího obchodního domu, kousek od Václavského náměstí. Sedám si k jednomu stolu, kde je volno. Místa kolem jsou ve většině prázdná, téměř žádní turisti a žádný ruch celkově. Monča šla objednat několik burgrů za studentskou slevu. Koukám se kolem a nic zajímavého, sem tam nějaká parta projde kolem, klábosí o nevím čem. Brzo dorazí Monča s jídlem, sedne si ke stolu, ale nesedí naproti mě. Můžeme tedy jíst a soustředit se na tuto činnost.
Netrvalo dlouho a Ona přišla
K druhému stolu, který je naproti mě si nakráčela mladá štíhlá blondýnka, sundává si lehkou bundičku a takový mě sympatický batoh. Nevěnuji jí moc pozornosti, jen to, že si v hlavě přehrává písničku, která právě hraje v celém obchoďáku. Nevím co to je za song, ale ta holčina ji určitě zná. Furt si to pobrukuje, chvilku to vypadá, že něco v batohu hledá a jako by něco zapomněla, možná nabíječku na mobil, kterou pak po chvilce našla a mohla si tak dát mobil nabít.
Rozhodně mě viděla
Sedí naproti mě, v ruce nemá žádný mobil, prsty si ťuká do rytmu do stolu. V hlavě si přemítám, jak je tato holčina zajímavá, jako by umělecká duše si právě sedla naproti mě. Bílé tváře jak sníh, světlé blond vlasy, oči a takové ne moc běžné tváře. Jednoznačně umělec. Nezírám na ni moc, vím, že jestli něco má být, tak se to stane. Občas se očkem podívám po Monče, ne, že bych ji hlídal, ale momentálně hledá spoje pro nás dva na ubytování kde budeme.
Její ústa mi popřála „Dobrou chuť“
Jistě že ví, že se na ní občas podívám, holky to vždy ví a vycítí. A když jde o energie, když se nad tím každý zamyslíme, většinou přitahujeme to jak vypadáme, jak se cítíme, jak se chováme k druhým, ale hlavně jakou energii vyzařujeme. Proto je vždy skvělé být fit a v dobré náladě, něco jako právě já teď. Koukáme se do očí, nejsem nervozní, pousměji se. Typický můj úsměv který velice dobře všichni znáte. Úsměv jasně říká: „Jsem přítomen, miluji život každým okamžikem“.
Rty se ji hnou přímo ke mě, šeptá mi „Dobrou chuť“. Nebylo to vůbec slyšet, bylo to čistě jen to, že jsem to přečetl z pohybu jejích rtů.
Bylo to šup šup a seděla u mě
zdvořile odpovídám. “ Díky, dáš si taky?“
„Ne-e, díky já tu čekám na kamaráda, brzo přijde“
„Super, tak než přijde, pojďme si spolu pokecat“
Nastala velká debata o divadle a umění, témata která mi nejsou cizí a která obdivuji. Přestože jsem se jako ochotník do šumperského divadla nedostal, ani jsem dva týdny zpátky nevyhrál castinc na reklamu, nezavrhl jsem umění tohoto oboru. Pokec byl skvělý, mladá blondýnka je studentka posledního ročníku DAMU. Pověděl jsem jí, že můj život je inspirací jak se seznamovat a jak to jde. I když to není vždy lehké. Témat bylo mnoho, není třeba je zde rozepisovat.
Hlavní je se seznamovat a poznávat nové
Jmenuji se Jessika a ty?
„Jistě, když nebudu tou dobou na brigádě, tak se ráda účastním.“
Na podobná témata jsme mluvili dobrých čtyřicet minut, dokud nepřišel její sympatický kamarád a toho jsme poznali taky. Věděli jsme s Mončou, že by jsme tak mohli klábosit i ve čtyrech celou dobu, ale ti dva se chtěli najíst a taky si určitě pořádně spolu pokecat někde v soukromí. I toto je jistý druh správného chování muže na úrovni.
Proto jsme u konce tohoto mého krátkého příběhu, jak je lehké někoho sympatického poznat a seznámit se. Je jedno kde jsi a jak na tom jsi. Stačí nekoukat do elektroniky a všímat si všech krás kolem sebe. Pak se to krásné někdy vynoří z čista jasna a vždy je třeba být připravený. Proto jestli by jsi chtěl mít takovou dovednost komunikace jako já, nebo jako spousta jiných koučů – dokázat skvěle mluvit a zaujmout ženu, určitě neváhej a klikni na tento odkaz. Pak když se účastníš, je veliká šance, že tuto slečnu na této akci poznáš jako mou asistentku, která je jiná, jako každé bytosti které já znám. Neváhej, klikni na tento odkaz a přihlaš se.
