Jak jsem ji poznal, první díl

Jak jsem ji poznal.

Zdravím tě, minulý článek jsem psal na téma: I hráč počítačových her má právo mít ženu, jestli jsi článek ještě nečetl, klikni zde na tento odkaz, ať nepřijdeš o něco inspirativního.

Dnešní článek bych chtěl začít opět příběhem, který jsem zažil. Je to inspirativní příběh o tom, jak přemýšlím, a také co, proč a jak jde během seznámení udělat. Jistě víš, že zde najdeš spoustu informací ohledně toho, jak se seznámit, co je dobré vědět, co se hodí a co ne. Avšak články nejsou jediným zdrojem informací, i na youtube je jich poměrně dost, například od Davida Hůrky.

Ještě než začneš číst, podívej se na akci, která se v brzké době připravuje, sleduj a neváhej.

Nyní se pusť do čtení, přemýšlej nad tím, jak to probíhalo, co se mohlo stát a co se stalo.  Uvař si čaj, zapni si tuto písničku a ponoř se do mého příběhu, který se stal v Šumperku.

zde byla cesta má

Píše se rok 2019, úterý 24 září. Vracel jsem se z Prahy, kde jsem se účastnil castingu na jednu reklamu do banky.

Jedu vlakem.  Je to spoj, který v 17:47 vyjíždí z Prahy a míří do Šumperka. Během  cesty poznám jednu mladou dceru s matkou, vrací se do Olomouce. Ve vlaku RegioJet si kupuji deset čtvrtek různých dezertíků. Sám sním jen čtyři, spolucestující nechtějí, dám si je tedy do sáčku. Do zadní kapsy kalhot strčím noviny Profit a Blesk, i když jsou to noviny, které vůbec nečtu. Cítím se skvěle, už je pozdě a já dnes ještě nemám ani jedno telefonní číslo.

Čas: 20:27, Šumperk, vystupuji

Cítím chuť se dnes obejmout, ale s kamarádkou mi to v Šumperku nevyjde. Nedá se nic dělat, než vystoupím, rozloučím se s dívkou a její mámou. Vystupuji z vlaku, mám čas. Vlak do Nové Hradečné mi jede až v 21:00. Co budu tu půl hodinu dělat? Venku už je tma.  Můj cíl je jasný, jdu se podívat na autobusovou zastávku, nezajímá mě ani tak kdy, kam jede autobus, ale má cesta musí mít nějaký důvod.

Cestou vidím pár podivínů, jak sedí na lavičce a baví se, kdo ví o čem, není to podstatné. Vycházím z budovy vlakového nádraží. Čekám na přechodu pro chodce, až na semaforu blikne zelená. Na druhé straně vidím dámu v nejlepších letech, má tmavé vlasy, možná barvené, na dálku to opravdu nepoznám, oblečená v tmavých barvách. Po její levici stojí mladá dívka, dost vysoká, možná vyšší než já. Špinavý blond cop, tmavý dlouhý kabátek, úsměv který září. Ale nějak tomu nevěnuji pozornost. Můj cíl byl jasný, jít se podívat na zastávku.

Čas: 20:34, blikla zelená

Přecházím loudavou chůzí přes přechod. To, co se teď stane, mě ani nenapadlo, že by se stát mohlo. Dívka s copánkem roztáhne ruce jako by mě chtěla obejmout a míří přímo ke mně. Protože improvizace já miluji, dělám to stejné gesto a končí to objetím. Muselo to vypadat podivně, jelikož jsem zareagoval docela pozdě. Tuto dívku ani neznám. Ale na to jsem si už zvykl, neznám je, ale zdraví mě. Potichu mi šeptá „ahoj“. V tom slyším v pozadí poznámku, její doprovod udiveně říká „Bože?“ a kroutí hlavou, očkem jsem se na reakci ženy podíval. Vypadala, že dívce nerozumí. Já vlastně taky ne, ale objetí mi nevadí. Je vysoká jako já, necítím žádný alkohol a ani nevypadá, že by byla opilá. Cítím její vůni, probouzí  to ve mně něco. Vím, co to je a tobě to třeba někdy můj milý čtenáři také prozradím. Tu vůni neznám, ale vím, že je to její vůně, vůně vlasů. Když naše objímání mlčky končilo, pravou rukou mi pohladila mou levou ruku. Bylo to gesto, kterým řekla „oslov mě“. Vsadím se, že si to ani neuvědomila, kdo ví jestli si to uvědomuje do dnešního dne. Řeč těla učím, toto gesto ve mne probudilo lovce, kterého mám. Úsměv je naším rozloučením, ona jde na vlakové nádraží a já směrem k autobusové zastávce.

Stíne, je to na tobě…

Cestou mám pár otázek… Co je zač? Odkud mě zná? Není zfetovaná? S kým to je? Jak mohla vědět, že jsem dnes ve vlaku cítil chuť někoho obejmout? Není čas, nevím kam jede, nevím odkud je a co hůř, nemám na ni kontakt. Otáčím se, stejně mě teď zastávka nezajímá, nevím kolik času mám. Tím pohlazením ruky, ty oči, objetí. Nejde jinak než to seznámení nechat v rukou mého druhého já. Stíne, je to na tobě.

Zajímavý příběh jak jsem ji poznal? Je to teprve začátek toho, co se bude dít… Doufám, že tě začátek příběhu zaujal a věřím, že se ti bude líbit i pokračování. Ještě než ponoříš do dalšího dílu, podívej se na akci, která se blíží. Kdybys měl opravdu zájem mě vidět osobně, účastni se akcí na www.akademieflirtu.cz. Pro mnoho mužů se zde připravují různé víkendové akce, na kterých jsem občas i já, na kterých tě mohu naučit hravému seznámení. Seznámení, které má být přirozené, nenucené, a tak různě. Další díl mého příběhu, který se skutečně stal je zde.

Podobné články

Zanech zde svoji stopu... přidej komentář! :-)